V minulých článcích jsem se věnovala šetrnému přístupu k archeologickému dědictví a principům nedestruktivní archeologie. Dnes se bohužel musím věnovat situaci, která podle mého názoru ukazuje pravý opak. Jde o případ, který vyvolává řadu otázek – nejen z pohledu archeologie, ale také z hlediska ochrany kulturních památek a transparentnosti rozhodování.
Mnozí z vás si jistě všimli, že u Rotundy sv. Petra a Pavla v posledních dnech probíhají stavební práce. Záměrně používám obecné označení „stavební práce“, protože veřejnosti dosud nebyla srozumitelně představena jejich konečná podoba ani rozsah. Není zřejmé ani to, proč dochází k zemním úpravám v širším okolí rotundy.
Měla být odborná veřejnost informována?
Město má Komisi pro kulturu a památky, která sdružuje odborníky a jejímž úkolem je vyjadřovat se k záměrům dotýkajícím se kulturních památek. Přesto komise nebyla seznámena s projektem ani s připravovanou realizací nového přístupového schodiště k Rotundě sv. Petra a Pavla.
Nejde přitom o první případ, kdy byla komise při podobném záměru opomenuta. O probíhajících pracích jsme se dozvěděli až na základě telefonátů a zpráv od občanů.
To vyvolává otázku, zda byla odborná diskuse vedena v dostatečném rozsahu ještě před zahájením stavby.
Jak by měl správný postup vypadat?
Při jakémkoli zásahu do archeologicky významné lokality by měl být dodržen standardní postup:
- Město připraví stavební záměr.
- Návrh projedná s příslušnými odbornými komisemi.
- O plánované akci informuje veřejnost.
- Posoudí se podmínky vyplývající z ochrany archeologické lokality a národní kulturní památky podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
- Projekt je konzultován s projektanty, archeology, Národním památkovým ústavem, stavebním úřadem i dalšími dotčenými orgány. Součástí posouzení by měl být také způsob dopravy stavební techniky tak, aby nedošlo ke zbytečnému poškození okolního terénu.
- Podle charakteru stavby se provede nedestruktivní archeologický průzkum nebo archeologický výzkum.
- Na základě výsledků se stanoví technologický postup prací. Na mimořádně cenných archeologických lokalitách bývá použití těžké techniky zpravidla omezeno na nezbytné minimum.
- Skrývky zeminy a výkopové práce probíhají za přítomnosti odborného archeologického dozoru.
Co se dělo na místě?
První informace přicházely od občanů, kteří upozorňovali na pohyb těžké techniky v prostoru kolem rotundy.
Obrátila jsem se proto na stavební úřad, kde mi bylo potvrzeno, že bylo vydáno stavební povolení na vybudování přístupového schodiště.
Následně jsem kontaktovala Národní památkový ústav. Podle sdělení pracovníků, se kterými jsem hovořila, neměli o probíhajících pracích informace. Také jsem věc konzultovala s Ing. arch. Martinem Starkem, Ph.D., který zjišťoval informace od vedení města.
Spojila jsem se s ředitelem společnost ZIP o.p.s., která měla zajišťovat archeologický dohled. Na můj dotaz ohledně rozsahu prací a nepřítomnosti archeologa mi bylo sděleno, že se jedná pouze o drobné stavební úpravy.
Fotodokumentace pořízená občany však podle mého názoru ukazuje podstatně rozsáhlejší zásah. Na obdobný problém upozornila také kolegyně Burianová ve svém článku věnovaném poškození stromů.
Odpoledne jsem proto navštívila lokalitu osobně.
Co bylo možné na místě pozorovat?
Podle stop v terénu přijížděla stavební technika od Tymákova. Přístupová trasa vedla přes pole, kde jsou patrné vyjeté koleje, a dále lesním porostem, kde došlo k viditelnému narušení povrchu i poškození některých stromů.
V prostoru pod kostelem sv. Vavřince byly patrné sesunuté kameny a na cestě jsem zaznamenala archeologické nálezy, které byly podle všeho strženy ze svahu. Tyto nálezy jsem zaevidovala.
Přístupová cesta od kostela sv. Vavřince směrem k rotundě nese výrazné stopy po průjezdu těžké techniky. Povrch akropole je místy znatelně stlačen a podél kolejí se nacházejí navršené hromady zeminy a kamení.
V bezprostředním okolí rotundy vzniká nové schodiště hluboko zaříznuté do svahu. Kolem stavby jsou umístěny betonové prvky a odtěžená zemina je rozprostřena v okolí.
Zda při přesunu těžké techniky došlo k poškození archeologických situací, může s konečnou platností posoudit pouze odborný archeologický výzkum. Již nyní je však zřejmé, že rozsah zásahu do terénu je výrazný a zasluhuje podrobné odborné vyhodnocení.
Memento
Archeologické lokality jsou nenahraditelným pramenem poznání naší minulosti. Jakmile jsou jednou narušeny, nelze jejich původní podobu obnovit. Právě proto je nezbytné, aby jakékoli stavební zásahy v takto citlivém prostředí byly maximálně promyšlené, transparentní a probíhaly za úzké spolupráce všech dotčených odborníků. Mým cílem není zpochybňovat samotnou myšlenku zpřístupnění rotundy veřejnosti. Za důležité však považuji otevřenou diskusi o tom, zda byl zvolený postup přiměřený významu této mimořádné archeologické a kulturní lokality.
Děkuji všem občanům, kteří si probíhajících prací všimli a upozornili na ně. Zájem veřejnosti o ochranu kulturního dědictví je důležitou součástí péče o naše společné historické hodnoty. Jen díky podobné všímavosti můžeme vést věcnou diskusi o tom, jak mají být naše památky chráněny pro budoucí generace.
