Řada z nás, včetně mě, je používá. Jsou spolehlivé, pohodlné, flexibilní. A také jsou součástí veřejného prostoru. Řeč je o výdejních boxech kurýrních služeb, s jejichž umisťováním se v posledních letech roztrhl pytel. V současnosti jich u nás je přes osmnáct tisíc, údajně zhruba jedna schránka na deset lidí. A číslo se rychle mění.
Jsou bezesporu přínosem, zároveň však přispívají k vizuálnímu smogu a zahlcují veřejný prostor, zejména v historických centrech. Ale nemusí. Existují kultivovaná řešení.
I v našem městě jsme v posledním období řešili žádosti o umístění dalších boxů. Zatím u nás situace není nijak hrozná, to se však může v příštích letech změnit. Proto považuji za nezbytné řešit potenciální problém včas.
Současná pravidla pro umisťování skoro nic neřeší
Výdejní boxy dnes nepodléhají stavebnímu povolení. Vedla se velká diskuse o tom, zda z pohledu stavebního zákona spadají mezi tzv. drobné stavby. Podle metodiky MMR (2023, aktualizace 2025) nejsou výdejní boxy stavbou a nevyžadují povolení. Výjimkou jsou případy, kdy je pro jejich umístění potřeba vybudovat základ nebo přípojku elektrické energie. Ty už povolení podléhat mohou. Nově schválený stavební zákon měl jejich umisťování řešit, nakonec jen napevno stvrdil uvedený výklad, že nejsou stavbou vyžadující povolení.
V současnosti jediné zřejmě závazné předpisy, které se umisťování boxů dotýkají, jsou památkový zákon a zákon o pozemních komunikacích. Takový výrobek nesmí tvořit překážku na chodníku, omezovat rozhledové poměry, potažmo narušovat vodící linii.
Na obecních pozemcích tedy podléhají pouze souhlasu se záborem veřejného prostranství. U soukromých pozemků jen dohodě s vlastníkem. Pokud nemá město vydanou vlastní vyhlášku.
Kultivovaná řešení existují
Známe způsoby, jak výdejní boxy řešit, aniž by přispívaly, odpusťte ten výraz, k zaplevelování veřejného prostoru.
Jedním z principů, hojně užívaný například ve Skandinávii, jsou boxy sdílené pro více kurýrů (tzv. agnostické řešení), čímž dochází k omezení osazování několika výdejních boxů různých společností vedle sebe. Princip doplňuje snaha umisťovat boxy do veřejně přístupných interiérů.
Řada evropských měst má vyhlášky na regulaci barevnosti do utlumených barev, případně se zákazem světelné reklamy (např. Krakov, Varšava).
Nakonec i výše uvedená metodika MMR obsahuje doporučení pro umisťování, například zachování průchodnosti chodníků alespoň v šíři 1,5 m, regulování velkoformátové reklamy a omezování výrazných barevných schémat.
Praha disponuje Pravidly pro umisťování výdejních boxů z roku 2025, Brno podobný manuál připravuje. Existuje společný projekt 18 českých měst “Strategie pro výdejní boxy ve městě” taktéž z roku 2025 inspirovaný nizozemským Utrechtem. V principu město samo předem připraví mapu, kde mohou být boxy umístěny a podle toho poté řeší pravidla a smlouvy. Tedy řešit potenciální problémy předem s plánem, nikoliv je hasit za pochodu.
Dobrým řešením se zdá být umístění boxů přímo do plotů u domů. Box se tak stává přirozenou součástí stávající stavby, nevyčuhuje, nepřekáží. Spolu s úpravou barevnosti ani nepoutá nadměrnou pozornost. A majiteli jdou ještě peníze z pronájmu. Krásný příklad takového řešení je v Písku a najdeme jej i v Plzni.
Závěr
Jsou způsoby, jak jít vstříc výdejním boxům, aniž by ve městě tvořily překážky nebo vizuální smog. Nevidím jediný důvod, proč by to nemohlo jít i v našem městě. Víme, jak na to. Stačí se inspirovat u měst, která to už zvládla.
