Všichni se setkáváme s nočním osvětlením, a to i s tím nevhodným. Jistě známe případy, kdy nám lampy svítí v noci do oken, oslňují nás nebo pronikající světlo vytváří ostré kontrasty. V tomto článku bych vám proto rád shrnul několik poznatků o nočním osvětlení a rušivém světle, neboť světlo ovlivňuje organismus každého z nás.
Jedná se o téma složité s řadou souvislostí. O každé by se dal napsat samostatný článek, proto mi odpusťte, že je text v některých částech odbornější. Je však nezbytné některé souvislosti osvětlit pro pochopení celé problematiky.
Škodlivé důsledky nevhodného osvětlení
Obecně jakékoliv světlo, které svítí nevhodně tam, kam nemá, označujeme za světelné znečištění. Světlo, které svítí do horního poloprostoru ať už přímo z lamp nebo odrazem od okolních povrchů, pak označujeme za světelný smog (druh světelného znečištění). Právě svícení do horního poloprostoru nejvíce přispívá ke zvyšování jasu noční oblohy. Problémem je však i rušivé světlo vnikající v noci do oken.
Světelné znečištění pochází z lamp veřejného osvětlení, reklamních poutačů, osvětlení sportovišť či nevhodného architektonického osvětlení budov. Pro jednoduchost se ale v tomto článku omezím především na problematiku veřejného osvětlení.
Nadměrné světlo v nočních hodinách vede k narušení biorytmů (nejen) lidského organismu, což má v dlouhodobém horizontu vliv na zdraví i psychickou pohodu (viz předposlední kapitola). Na rozdíl od nadměrného hluku, jehož škodlivost lze poměrně rychle a dobře pozorovat, je však vliv škodlivého světla kumulativní a účinky se mohou projevit až po letech. Proto se mu obecně věnuje méně pozornosti než ochraně před hlukem.
Jak jsem již zmínil, nadměrné noční svícení vede ke zvýšenému jasu noční oblohy, což nejen astronomům, ale i nám brání ji pozorovat. Například takové úžasné úkazy jako Perseidy, které každoročně kulminují kolem poloviny srpna. Stejně jako existuje pojem kulturně-historické dědictví, známe i pojem kulturní dědictví noční oblohy (byť není v zákoně zakotven). Potřebu a důležitost ochrany památek a dalšího kulturně-historického dědictví nejspíše nikdo z nás nezpochybňuje. Proč stejně nepřistupovat také k ochraně viditelné noční oblohy? Obzvlášť, pokud existují dostupná řešení.
Napříč Evropou se s biodynamickým osvětlením, nebo alespoň s osvětlením s regulovaným výkonem setkáváme stále častěji. Řada států má v rámci právní úpravy potlačování světelného znečištění zakotvené (například Slovinsko). I u nás je konečně od roku 2023 platná norma na osvětlování (ČSN 36 0459), která upravuje definici rušivého světla a i způsoby, jak se mu bránit. V roce 2025 vydalo Ministerstvo životního prostředí jednoduchou příručku pro osvětlování obcí, která navazuje na obsáhlejší příručku z roku 2017. Samotný návrh osvětlení pozemních komunikací se řídí sadou norem ČSN EN 13201.
Situace v našem městě
Veřejné osvětlení nám slouží především k prodloužení denní rutiny do večerních hodin, zejména v zimě, kdy je brzy tma. Otázkou je, nakolik je potřeba svítit přes celou noc a v jaké intenzitě. Dobrou zprávou je, že v dnešní době lze řadu škodlivých aspektů veřejného osvětlení řešit.
Před mnoha lety jsem s tehdejším vedením města odstartoval diskusi na téma světelného znečištění a vhodného veřejného osvětlení. Nejprve na mě vedení pohlíželo s notnou dávkou skepse. Nicméně s trochou trpělivosti a důsledným opakováním argumentů se to po řadě měsíců a let podařilo. Problematice vhodného veřejného osvětlení a světelného znečištění se začala věnovat větší pozornost a podařilo se nám najít společnou řeč (poděkování předchozímu místostarostovi). Podařilo se tak skutečně aplikovat některá opatření.
Od té doby se povedlo v několika ulicích instalovat lampy, které směrují světlo cíleně pod sebe, a obsahují integrovanou clonící mřížku, kterou lze dále regulovat směr světla mimo fasády a zahrady. Těch je zatím jen několik kusů. Ale u asi třetiny lamp ve městě se již jedná o svítidla s regulovaným výkonem – v průběhu noci intenzita světla klesá a mění se i teplota chromatičnosti (barva světla) – tzv. biodynamické osvětlení. Například večer svítí lampy na 100 % intenzity, zatímco mezi půlnocí a čtvrtou ráno jejich intenzita klesne na 40 %, případně zhasnou úplně. Časy prosím berte orientačně, mohou se lišit případ od případu. Osvětlení je výrazně příjemnější a méně škodlivé než lampy s vyšší intenzitou a bílým ostrým světlem, které po městě stále najdeme.
Během projektování městského parku u Smetanovy ulice jsem osvětlení s architekty též důsledně řešil. Výsledkem je návrh úsporného a citlivého osvětlení parku s nízkou teplotou chromatičnosti (oranžovým světlem), regulací intenzity svícení a postupným zhasnutím.
Jak vidíme ve tmě
Ve skutečnosti lidské oko ve tmě dokáže vidět poměrně dobře, jakmile si na ni navykne (proces adaptace ze světla na tmu trvá řádově do půl hodiny). Nakonec to je údajně i důvod, proč námořníci nosili pásku přes oko – jedno oko měli stále adaptované na tmu, stačilo jen odklopit pásku a okamžitě viděli v noci. Hodnota intenzity světla je důležitý parametr, ale podstatnější je rovnoměrnost. Uveďme si jednoduché srovnání. Měsíc svítí hodnotou okolo 0,25 luxu (podle fáze měsíce) a je to povětšinou dostačující. Za úplňku vidíme v noci velmi dobře. Kromě několika dní v roce se specifickými podmínkami není totiž v noci úplná tma. Svítí hvězdy, měsíc, od oblačnosti se odráží světlo z měst. Intenzita světla pod lampami přitom běžně dosahuje hodnot kolem deseti luxů, tedy čtyřicetkrát více. Pravda, měsíc dosahuje mnohem lepší rovnoměrnosti osvětlení než lampy a intenzity nelze přímo srovnat. Přesto si můžeme položit otázku, zda je takové osvětlení skutečně všude potřeba.
Je potřeba svítit všude a po celou noc?
V řadě obcí jsou místa, která skutečně v noci osvětlené být nemusí, přinejmenším ne po celou noc. Jedná se například o okrajové části sousedící s lesem a obdobné případy. Takové skutečně nelze srovnávat s hlavní ulicí. Kromě regulace intenzity existují také obce nebo jejich části, kde se lampy v noci úplně vypínají . Všechna zmíněná opatření vedou nejen k příjemnějšímu nočnímu svícení a kvalitnější tmě, ale i k úsporám energie. Kupříkladu lze uvést několik městeček ve Francii (Saint Imoges, Germaine a další), ale příklady najdeme i u nás. Dolní Břežany na noc lampy vypínají (cca od půlnoci do čtyř). V dubnu 2021 v Brně provedli experiment, kdy přes noc město lampy zhaslo (zůstaly svítit jen výlohy apod.). Jas noční oblohy poklesl téměř o polovinu. Vždy bychom si nejprve měli klást otázku, zda je v daném místě osvětlení skutečně potřeba a pokud ano (z jakéhokoliv důvodu), řešit jej tak, aby bylo co nejmírnější. Obvyklým argumentem pro instalaci veřejného osvětlení je bezpečnost. Je tomu ale skutečně vždy tak?
Vede skutečně více světla v noci k větší bezpečnosti?
Dostupná data neprokazují jednoznačnou souvislost mezi mírou osvětlení a vyšší bezpečností. Dojem vyšší bezpečnosti je spíše jen pocitovou záležitostí. Některé studie uvádějí snížení kriminality po instalaci nových lamp, je však nutné doplnit, že v těchto případech se jednalo o kombinaci více opatření a samotné lampy zásadní vliv nemají. Kupříkladu v parcích spolu s instalací osvětlení došlo také k úpravě cest tak, aby byly přímé, okem přehledné a bez zákoutí. Nebo případy, kdy se jednalo o instalaci osvětlení a zároveň bariér proti přelezení u chodníků. Právě ty byly převážně zodpovědné za snížení nehod, nikoliv samotné osvětlení.
Jsou situace, kdy osvětlení mohlo bezpečnost zlepšit. Nalezneme starší studie, které zvýšení bezpečnosti přičítají právě osvětlení, například studie K. Paintera z přelomu 80. a 90. let. Existuje ale i řada studií, které dokládají, že samotná instalace veřejného osvětlení nebo jeho posílení k vyšší bezpečnosti přispívat nemusí.
Uveďme si příklady. Studie britské vlády z roku 1991 nezjistila statisticky významný vliv veřejného osvětlení na snížení kriminality [1]. Další studie zkoumající 62 lokalit neprokázala, že by vypnutí nebo částečné vypnutí veřejného osvětlení vedlo ke zvýšení počtu dopravních nehod nebo kriminality [2]. Britská Highway Agency v roce 2008 zjistila, že instalace osvětlení mezi sjezdy dálnic snižuje nehodovost o maximálně jednotky procent, ale náklady na pořízení a provoz lamp jsou velké a zanedbatelný vliv neospravedlňuje náklady [3]. Statistika nehod v Berlíně mezi lety 2006 a 2008 neukázala spojitost mezi počtem nehod s ublížením na zdraví a intenzitou osvětlení místa nehody [4]. V neposlední řadě mohu uvést ještě jeden trochu úsměvný případ, kdy naopak instalace lamp vedla ke zvýšení počtu vykradených aut v dané lokalitě. Zlodějům totiž na jejich činnost posvítili a ti se tak nemuseli kolem aut pohybovat s čelovkami, což přitahovalo více pozornosti a bylo lidem podezřelé. V důsledku naopak narostla kriminalita v přilehlých osvětlených ulicích [5].
Vliv osvětlení na člověka
Nadměrné světlo v nevhodnou denní dobu vede k narušení chronobiologických cyklů. Hmyz, některé rostliny, ale i lidský organismus nadměrným světlem v noci trpí, neboť dochází k narušení synchronizace cirkadiánního rytmu.
Pro zdravé fungování organismu je klíčové pravidelné střídání dne a noci, respektive periody dostatečného světla a periody kvalitní tmy. To je výše zmíněný cirkadiánní rytmus. V našem oku existují kromě tyčinek a čípků ještě tzv. ganglionové buňky, které zaznamenávají intenzitu a délku působení světla. Na základě těchto informací mozek ovlivňuje produkci některých hormonů, především melatoninu (spánkového hormonu). Při určité úrovni osvětlení mozek pozastaví produkci melatoninu, čímž dostane tělo signál k tomu, aby se probudilo k aktivitě. Naopak během nízké úrovně světla (tmy) mozek spustí produkci melatoninu, čímž uvádí tělo do klidového režimu. Zjednodušeně řečeno světlo v noci vede k narušení zmíněného cirkadiánního rytmu, potažmo kvalitního spánku, což má na náš organismus neblahý vliv. Nejedná se jen o intenzitu světla, ale i o jeho barvu (teplotu chromatičnosti). Modrá složka opět podněcuje organismus k aktivitě a odstíny do oranžova naopak. Přirozeně je modrá složka silně zastoupena v denním světle a oranžová je v podstatě západ slunce a oheň – evolucí jsme na tento cyklus zvyklí. Obdobný cirkadiánní rytmus mají nejen lidé, ale i živočichové a rostliny.
Světelné znečištění je zapotřebí řešit
Z výše uvedeného vyplývá, že správnému návrhu nočního osvětlení je třeba věnovat patřičnou pozornost. Argument bezpečnosti, kterým se nadměrné noční osvětlení často obhajuje, může být až dogmaticky nadhodnocený, škodlivý vliv takového světla na člověka a přírodu je však reálný. Kvalitní návrh veřejného osvětlení s důrazem na potlačení světelného znečištění je proto důležitý.
Literatura
[1] Atkins, S and Husain, S and Storey, A, “The Influence of Street Lighting on Crime and Fear of Crime“, Crime Prevention Unit Paper No. 28 (1991)
[2] Steinbach, Rebecca and Perkins, Chloe and Tompson, Lisa and Johnson, Shane and Armstrong, Ben and Green, Judith and Grundy, C…, “The effect of reduced street lighting on road casualties and crime in England and Wales: controlled interrupted time seri…“, Journal of Epidemiology and Community Health (2015).
[3] Artificial Light in the Environment (Royal Commission on Environmental Pollution, 2009).
[4] “Stadtbild Berlin: Lichtkonzept Handbuch” (2015)
[5] Tompson, L., Steinbach, R., Johnson, S. D., et al. Absence of Street Lighting May Prevent Vehicle Crime, but Spatial and Temporal Displacement Remains a Concern. Journal of Quantitative Criminology, 38, 603–623. (2022)
